Test Drive Unlimited
Svěží a příjemný den přeji opět všem příznivcům závodních (no ale vlastně jakýchkoli) her. Jestli se divíte, že jste na recenzi narazili v tomto, a ne až v následujícím čísle, divit se přestaňte, zaradujte se a také trochu zavzpomínejte – v předminulém, ba ani v předpředminulém vydání vašeho oblíbeného časopisu jste na ni narazit nemohli, takže je to remíza a my jedeme dál.
Dnes se podíváme na nejnovější a dlouho očekávaný díl legendární série Test Drive, tentokrát s příjmením Unlimited. Pevně doufám a věřím, že mnohým z vás se již při přečtení nadpisu vloudil do hlavy ten samý, hřejivý pocit nostalgie jako mně. I nyní, po těch letech, během kterých se technologie za pomoci sedmimílových bot posunula o hodný kousek kupředu, si čas od času zavzpomínám na staré dobré časy, kdy jsme s bratrancem na jeho super hi-tech čtyři-osm-šestce proháněli fára po úzkých, horských silničkách, projížděli nesčetnými tunely a ujížděli dotěrné a bohužel téměř všudypřítomné policii. Inu zážitky s prvními díly Test Drive byly úchvatné, to by zasvěcení jistě z fleku potvrdili. S touto větou se ovšem pojí jedna jediná, zato však velmi a hlavně pro autory nepříjemná a dotěrná otázka, kterou by Tunda formuloval asi takto: „A bude i ten nowej díl stejně wostrej jako ty prwní??“ Mno, tvrdit, že ano, by bylo podle mě na svém místě asi stejně , jako volně pobíhající kur na Orlicko-Ústecku. Tedy ne, že by byl nový Unlimited přímo propadák, ale žádná revoluce se nekoná. Ale dejme už vale zbytečným plkům okolo a jukněme se, jak se vlastně věci mají.
Zaostřeme teď na závody
Po výběru charakteru jsme vypuštěni na celkem sexy vyhlížející Havajský ostrov. Máme k dispozici své vlastní bydlení, no a v autosalonu si vybereme svoji první káru. Možností k vyblbnutí máme hned několik – můžeme vyrazit na projížďku a podívat se po okolí či do města, můžeme navštívit svůj šatník či obchod s oblečením a vyfešákovat se (do nablýskaného Enza nejsou fialové tepláky a rádiovka to pravé ořechové), můžeme se vrhnout do závodění nebo si v autopůjčovně vyzkoušet, jak se jezdí s těmi nejnabušenějšími kusy, na které v nejbližším desetiletí nenašetříme ani při šesti vedlejších zaměstnáních a ukrást bohužel také nejdou. Zaostřeme teď na závody. V tomto ohledu na nás za rohem, ani s lízátkem v parku opravdu nic nového nečíhá.
Variabilita závodů je vesměs stejná, jako například v sérii Need for Speed, uveďme tedy například klání, při kterých je nutné projet kolem policejních radarů co možná nejvyšší rychlostí, klasické časově omezené jízdy, během kterých se musíme dostat z místa A do místa B, nebo ještě klasičtější závody více aut najednou, kde je nutné dojet mezi prvními třemi.
Nenadchne, ale neurazí
Jsou zde ale i zajímavosti, jako přeprava stopařů, modelek či různého druhu zásilek. Další novinkou je také jakýsi damagemeter, který se v průběhu klání zaplňuje buď při kolizích, nebo při vyjetí ze silnice a po jehož až nečekaně rychlém naplnění si můžeme celý závod s úsměvem zopakovat. Po grafické stránce je hra lehce nadprůměrná, modely aut jsou více než kvalitní a ani okolí není nijak odpudivé. Co je ovšem horší, no a buďme tvrdí a použijme slovo, které mají ve slovníku pouze společenští odpadlíci, tedy „FUJ!“ je ozvučení, potažmo zvuky motorů. Právě dnes, když jsem si to drandil na svém skútru legendární značky Huatian do trafiky pro cigára, vyřítil se proti mně Shelby GT 500, jehož aninevimkolikatilitr mi ještě teď slastně bublá v uších. Kecám, ale zvuk toho auta znám. A proč to píšu? Jednoduše proto, že to, co nám předkládají autoři, zní v porovnání s realitou spíše jako zubní vrtačka, která v málokterém z nás nevyvolá myšlenky na sebevraždu. Za zmínku stojí také příhoda, kdy mě při jednom závodu náhle překvapila dlooooouhá rovinka, kterou se projíždělo samozřejmě, jak jinak než „naplnej“. Ve chvíli, kdy mě monotónní zvuk motoru vytočeného na maximální otáčky provázel již asi třetí minutu, jsem ozvučení raději vypnul, protože jsem se začal silně obávat o duševní zdraví jak své, tak sousedů žijících v okruhu pěti čtverečních mil. Je to samozřejmě trochu nadsazené, ale opravdu, zvuk je bída.
Až na tento nemilý fakt je ale Test Drive Unlimited stále hra lehce nadprůměrná, dající se shrnout do věty „Nenadchne, ale neurazí.“
autor: David Jelínek